Ukázka naivity pt.1

13. srpna 2018 v 15:55 | Neko
Už jsem konečně byla přesvědčená, že to vyjde.... a nevyšlo. Očividně mě stále neopustila má dětská naivita a schopnost spadnout do něčeho naprosto bezhlavě.
Byla to láska opravdu na první pohled. Ani jsem netušila, že by mě to někdy potkalo.
Celých šest měsíců jsem byla nejšťastnější děvče na planetě. Sice jsem chodila s mladším partnerem, ale choval se na svůj věk velmi rozumně a zodpovědně. Občas jsme se štěkli kvůli nějaké pitomosti, ale jinak jsme byli idylická dvojice. Z jeho strany přicházelo tolik velkorysých gest a já mu to oplácela tou nejvřelejší láskou, jakou jsem v sobě dokázala vyšťourat.
A i přesto to skončilo.
Začalo to velmi nenápadně. V momentě, kdy jsme spolu nebyli třeba týden, mě přepadl neskutečný stesk a touha po tom, slyšet jeho hlas. Jenže on na dlouhé hovory po telefonu nebyl. Snažila jsem se to chápat, i když mě mrzelo, že jsem mu nemohla ani ŘÍCT, jak jsem se zvládla postavit šéfovi v práci a prostě tyhle malé úspěchy. Vždycky chtěl, abych mu to napsala. Mrzelo mě i to, že on několikrát během půlroku jel do zahraničí a ani jednou se mnou, vždycky jen se svými kamarády a dost často na delší dobu, než je jeden týden. A já kvůli tomu začala být dost mrzutá a hysterická. A na tom to ztroskotalo.
Osm měsíců, kdy jsem do vztahu dávala všechno a naivně si myslela, že je to tak dobře, je najednou fuč.
Nejhorší na tom je, že za osm měsíců vztahu mě ani nedokázala přejít zamilovanost a já si, samozřejmě naivně, nalhávala, že se to dá ještě spravit.
Ale zatím jen ležím a koukám na zamilované pohádky, které mě neskutečně deprimují.
Související obrázek

 

Rozvraceči rodiny

30. srpna 2017 v 8:30 | Neko
Nevím sice, jak se komunikuje v jiných rodinách, ale u nás platí stále to samé pravidlo. Pokud chceš děti (nebo rodiče) dostat od počítače, mobilu nebo jiného elektronického zařízení, nejde to nijak jinak, než domluvou. Chvíli něco společně dělat, pak se vrátit k elektronice, přes to vlak nejede.

Kam dál

Reklama